Láska je nová naděje

Často se příliš kritizujeme za činy, které jsme spáchali ve své
minulosti. Prožíváme stále pocity viny za naše reakce, které kolem
nás vytvářejí temný oblak i několik let. Nedokážeme si odpustit. Máme
v sobě pocity viny. Za co?
Nejsme často perfektní.
Nesplňujeme očekávání.
Neumíme odpouštět. Druhým ano, ale co odpustit také sami sobě?

Přišel čas na to, abychom se naučili milovat také sami sebe. Abychom
se nenechávali nadále pohlcovat vzorci chování z naší minulosti, kdy
nám okolí možná až příliš často vštěpovalo pocity zodpovědnosti za
stav naší vnitřní svobody. Ten mohl být označován jako
nezodpovědnost. Vnášeli do nás pocity strachu, marnosti. Druhým se
zdálo, že jsme příliš lehkomyslní.

Vždy si můžeme vybrat. Buď druhým dovolíme, aby v nás podněcovali
strach, nebo si zvolíme svobodu a necháme se unášet našimi sny.
Dopřejme si dnes novou naději sami pro sebe. Ať je láska tím zdrojem
našich myšlenek. Nezaměňme je již nikdy za pocit „jistoty“ a strachu.
Přenechme tyto staré vzorce myšlení těm, kteří nám mluví tak často
do našich životů. Poděkujme jim dnes a zároveň opusťme tyto vzorce
chování a starých destruktivních návyků.

Otevři své srdce, vejdi do nové naděje.
Jen ty víš, jak moc po tomto kroku už dlouho toužíš.
Nech za sebou stíny a strach.
Je doba splněných přání. Je čas nové naděje. Tak na co čekáš?
Otevři dveře a vejdi…