Přihlas se na webinář zdarma a získej více informací o kurzu Škola koučinku
Hanka Lustiková- S partnerem si nerozumíme. Mám s ním zůstat ve vztahu?
- Na tuto otázku vždy odpovídám tak, že kouč nemůže nikdy rozhodovat o tom, zda máš ve vztahu dál zůstávat, či ne. Můžeme se ale vždy společně podívat na to, co se ve vztahu s partnerem u vás děje. Zda je krize dlouhodobá, nebo se jedná jen o nějaké dohady a nedorozumění. Důležitá je také otázka pro oba partnery, zda jim stále vztah stojí za to. Zde by mělo být oboustranné ANO. Pokusím se vždy s klientkou pracovat na jejích vlastních programech z dětství, ve kterých se může najít mnoho nedořešených traumat a zranění, jež jí může vztah s partnerem zrcadlit právě proto, aby si je zpracovala a dořešila.
- Nedělám, co mě baví. Nejsem na změnu už stará?
- Nikdy nejsme staré na změnu v našem životě. Naopak. Změna je sám život a je na nás, zda se změn bojíme, nebo zda se do neustálých změn zamilujeme. Určitě má smysl v každém věku najít svůj talent a začít rozvíjet svůj potenciál. To nám umožňuje plně projevovat své schopnosti a třeba pomáhat i svému okolí. Naplnění v pracovní oblasti je také principem sebelásky každé ženy. Když se mám ráda, záleží mi na tom, co dělám. Miluji se v každém věku. Tvořivá síla naopak s přirozenou moudrostí ženy roste.
- Nedorozumím se se svými dospělými dětmi. Často se přistihuji, že mě využívají. Trápím se tím.
- Vztah s blízkými je vždy vztahem, ve kterém se nám mohou objevovat emoce způsobené naším nastavením. I ve vztahu rodiče–dospělé děti se můžeme ještě více ponořit do našich emocí, dřívějších zranění nebo traumat z našeho dětství. Tím, že jako matky své děti milujeme, je pro nás potom v době jejich dospělosti řešení nepochopení nebo odlišností náročná vnitřní práce sama na sobě. Tedy tyto situace můžeme využít pro náš osobní růst. A pokud zůstáváme v principu sebelásky, potom je někdy i našim dospělým dětem třeba říci láskyplné NE v situacích, které to vyžadují.
- Bývalý manžel se mnou manipuloval. Dodnes se nemohu seznámit s žádným jiným mužem. Může to být tím?
- Pokud zažijeme ve vztazích jakékoliv negativní zkušenosti, mohou se nám do podvědomí vepsat jako programy a naše pravdy o tom, jak to v životě je. Proto je třeba vždy stará zranění a křivdy svých bývalých partnerů dořešit. Zvlášť manipulace je velmi bolestivá a dokáže nám vepsat do mozku pokyn, abychom se raději do dalších vztahů nepouštěly. Ze strachu o stejné zkušenosti si potom skutečně partnera už žena nemusí nikdy najít. Nebo si najde stejného manipulátora. To v případě, pokud v sobě nosí stále to samé nastavení a vzorce.
- Bojím se říkat našim, že o jejich rady nestojím. Mluví mi do mého dospělého života. Je mi padesát let.
- Vždy se podívejme na principy sebelásky. Je toto zdravý vztah k sobě, když se potlačuji ve svém vlastním projevu? Nerespektuji své pocity? Jednoznačně není. Tedy i v tomto případě je třeba navýšit svou sebehodnotu a sebevědomí, abychom dokázali s blízkými, v tomto případě rodiči, komunikovat tak, jak skutečně potřebujeme a cítíme. Za každých okolností je tedy být ve své vlastní pravdě správné řešení. S ohledem na věk rodičů můžeme mluvit laskavě, avšak nikdy se nestavět do role hodné holky. Nikomu tím ve skutečnosti nepomůžeme. Ani jim, ani sobě.
- Hezky se to poslouchá, ale já nemám čas chodit sportovat nebo pravidelně cvičit. Musím opravovat po večerech písemky a čtenářské deníky. Jsem učitelka.
- Je jedno, jaká je naše profese. Důležité je, zda jsme v rovnováze a harmonii i s dalšími oblastmi našeho života. A tím je vztah k sobě – tedy péče o mé tělo. Čas, který si dokážeme nebo nedokážeme dávat, je vždy závislý na tom, jak nám na sobě záleží. Náš mozek je schopen nám diktovat i nesmysly. Zde myslím je ten případ. Samozřejmě že je třeba plnit si povinnosti, ale že bys neměla každý den hodinu sama pro sebe? Zkus se podívat do své budoucnosti, co si tímto svým programem vytváříš. Jak bude tvé tělo vypadat za tři, pět, deset let? Není to škoda?
- Je mi přes třicet a stále nemám dořešené dětství. Navíc jsem vyrůstala bez matky a mám pocit, že mě to stále dostihuje. Nejsem divná? Vždyť už jsem dospělá.
- Divná rozhodně nejsi. Dětství si dočišťují lidé v mnohem pozdějším věku. Záleží na tom, jaké v sobě nosíš pocity. Zda špatná nálada, smutek nebo úzkosti nezpůsobují ve tvém životě přílišnou bolest, která se ale nemusí tvé současnosti – přítomnosti týkat. Nemá cenu se trápit minulostí. Když dohledáme příčiny nespokojenosti, lépe se budeš orientovat v tom, co prožíváš, a rychleji se začneš obracet do svého nitra a do svých myšlenek a pocitů, které můžeš mít už hezké, krásné, laskavé. Nikdy není třeba trápit se kvůli dětství. Každý má právo být šťastný. Tedy i ty.
- Pracuji na sobě už několik let. Stále se ale nemám ráda. Nevím, jak to mám udělat. Už jsem na tvém druhém workshopu, a stále mi to nejde.
- Tak to se samozřejmě děje v případě, kdy ses ještě nerozhodla, že změnu ve svém životě uděláš. Necháváš se tak vláčet starým nastavením a zůstáváš v roli oběti. Proč? Co ti to přináší? Vidím za tvým postojem strach, že budeš muset udělat v životě několik důležitých a podstatných kroků a rozhodnutí, která nemusí být dočasně a krátkodobě příjemná. Například se bojíš rozchodu se svým manželem. Kdyby ses totiž měla ráda, chtěla bys vztah ukončit, protože ti už dlouhodobě nevyhovuje a je nefunkční. Proto se raději trápíš sama sebou a myslíš si, že se nemáš ráda. Ve skutečnosti se jen bojíš otevřít pravdě. I to se někdy stává, že s principem sebelásky začneme zcela měnit náš život, naše vztahy. Je na každé z nás, zda se touto cestou, která někdy vyžaduje i změny, chceme skutečně vydat.
- Nevážím si sama sebe. Nenávidím se. Nevím, co s tím mohu udělat. Už nevěřím, že se to dá změnit. Chodila jsem několik let na terapie, a nic mi nepomohlo.
- Terapie jsou velmi účinné a sama si dnes vážím i všech kolegů terapeutů, kteří s lidmi pracují svými metodami. Pokud se však chceš skutečně posunout a terapie už nezabírají, začni pracovat na svém chybném nastavení. Nech si vyhledat chybné programy a vzorce v mozku, které se dají účinnou metodou z hlavy přeprogramovat. Nastavení sebelásky je samozřejmě to první, na čem můžeš zapracovat. Pravděpodobně se ti nedaří dlouhodobě se mít ráda pod tíhou bloků. Odstraň bloky, začni se mít více ráda a uvidíš, že se ti změní pocity ze sebe sama i z okolního života. Příčiny bych opět hledala v dětství, kde pravděpodobně došlo k poškození vztahu k sobě na základě prožívaných zkušeností.
- Nemám úctu k mužům. Zcela se mi vytratila. Nevěřím jim. Myslím si, že jim jde všem jenom o jedno.
- Neúcta k mužům znamená pravděpodobně i tvou vlastní neúctu k sobě. Jak hodnotíme sebe, tak vnímáme i druhé. Je to jednoduchý zákon zrcadlení. S tímto nastavením si pravděpodobně ani žádného partnera nenajdeš. Muži podvědomě cítí, že si jich nevážíš. Důležité zde bude rozhodnutí, že současný postoj chceš sama změnit. Že nepřijímáš za svou pravdu to, co jsi doposud přijímala a co o mužích tvrdíš negativního. Naše myšlenky mají velkou moc a v tomto případě to platí také. Budeš-li vysílat negativní myšlenky na muže, nepřitáhneš si lásku. Protože láska není neúcta a nedůvěra. Tvoje vlastní bolestivé zkušenosti a nedořešené křivdy způsobují negativní přesvědčení. Ve skutečnosti nemusíš prožívat neharmonické emoce, pokud se rozhodneš.
- Rodina si myslí, že jsem snad uklízečka. Posluhuji, uklízím, dělám večeře a nakonec ještě večer poslouchám hlasitou hudbu, kterou si syn pouští ze svého pokoje. Už dál nemohu. Jsem vyčerpaná.
- Všechno, co prožíváme a co děláme, děláme jen ze své vlastní svobodné vůle. Tedy i tu „uklízečku“ rodině děláš jen se svým souhlasem. Být to tak nemusí. Zavedením rodinných pravidel a rozdělením domácích prací mezi všechny členy domácnosti se může energie vkládaná všemi společně harmonicky rozdělovat, a proudit tak mezi všechny, kteří domácnost užívají. Tedy by se měla i více vracet k tobě, a tím bys neměla být tak vyčerpaná. Příčina, proč jsi vyčerpaná, je někde v minulosti, kdy jsi se upozadila, potlačila své vlastní potřeby a na úkor sama sebe jsi naučila své blízké, že za ně vše uděláš a vše zvládneš. Jenže takto to není zvladatelné neustále. Je proto třeba naučit se říkat své laskavé NE a dát se na první místo. Jít si někdy třeba zaplavat a rodina ať si udělá k večeři míchaná vajíčka. I oni potřebují vidět, že vzor fungující rodiny není uštvaná matka s vařečkou u sporáku, ale sebevědomá a šťastná máma. Jen taková máma totiž může dávat harmonii a radost i svým dětem a samozřejmě to platí i o vztahu. Jen žena, která je spokojená sama se sebou, dokáže vytvářet příjemný domov svému partnerovi, který se k ní bude rád vracet.
- Nedokážu si najít partnera, nebo spíše dokážu, ale vztah se vždy po čase rozpadne. Myslím si, že je to i tím, že jsem máma a mám dvě malé děti, které si jen tak s někým nesednou. Pomůže sebeláska i tady?
- Samozřejmě. Když si dočistíš své bloky a strachy a naplníš svůj život sebeláskou, nebudeš řešit to, že děti si s někým nesednou. Přijde ti celkem přirozené, že se budeš rozvíjet i v oblasti partnerství, a tvé děti jsou přirozenou součástí tebe, tvé rodiny, tvého života. Jen blázen by se zřekl láskyplného vztahu se ženou jen kvůli tomu, že má neposedné děti. S láskou se dá dokázat mnoho. A se sebeláskou ještě několikanásobně více.
- Mám alergie a ekzém. Dá se i s tímto něco udělat, když na sobě budu pracovat?
- Nejsem lékař ani psycholog. Ale i ze zkušenosti s koučováním metodou transformace sebeláskou se někdy zlepšují tyto neduhy. Zvlášť když je jejich příčina psychosomatického původu. Ať tak nebo tak, když na sobě budeš pracovat, změní ti to život k lepšímu. A pokud dojde i k odstranění nebo zmírnění alergie a ekzému, tak to může být takový milý a příjemný bonus. Doporučuji ale, abys byla dále ve spolupráci se svým lékařem.
- Když to tady tak všechno poslouchám, tak mě napadá, že jsem sama svým dětem hodně programů a bloků svým dříve nezralým chováním zřejmě nandala do hlavy. Co s tím teď mohu udělat? Dá se to ještě zachránit?
- Nemusíš se ničeho bát. Sama jsi všechno dělala tak, jak jsi nejlépe uměla. Takže se nemrskej výčitkami. Pomoci může tobě i dětem, když se otevřeš upřímné komunikaci a některé chybné přístupy jim vysvětlíš. Děti také mají svou cestu, a pokud jim budou jejich nastavení bránit prožívat realitu tak, jakou by ji chtěly mít, určitě mají také možnost na svém nastavení pracovat. Důležité je o všem mluvit, nic neskrývat, nebát se sdílet i své pocity. Neměla by sis ale teď ze svých dětí udělat svého terapeuta a zahrnovat je svou nezpracovanou minulostí. Na tom si pracuj spíše samostatně nebo s koučem. Sebeláska tě naučí i odpouštět sama sobě. ☺
- Ve vztahu s partnerem se někdy bojím říct to, co si skutečně myslím. Vím, že to musím zvládnout. Kde ale začít?
- Předně je třeba zjistit, proč se ti to děje. Na základě čeho se potlačuješ a z čeho máš strach. Vnímám, že tvůj strach může mít příčinu z citové vyprahlosti v dětství a následném strachu o to, že o lásku můžeš přijít. Strach z odmítnutí je sebeláskou rozpuštěn. Protože když se mám ráda, nepotřebuji si lásku chránit tím, že potlačím sama sebe, že se budu bát říkat pravdu.
- Když komunikuji, mám velké emoce. Nezvládám se ovládat. Zvyšuji hlas, jsem protivná. Manžel tvrdí, že jsem hysterka. Mně samotné už to moje chování také vadí.
- Jakékoliv emoce jsou pro nás jasným signálem toho, že se uvnitř nás něco děje. Nejsme klidní, když jsme v emocích. Abychom uměli komunikovat bez emocí, je nejprve potřeba zjistit, co je spouštěčem. Co mi vadí, čeho se bojím, co mě rozčiluje. Jakmile odstraníme příčinu negativních pocitů, dochází k navození vnitřní harmonie a klidu. Potom dokážeme i komunikovat bez emocí. A zase i zde hraje úlohu nastavení z našeho dětství. Jak se spolu komunikovalo doma. Jak spolu komunikovali rodiče a zda nás jako děti vůbec k samotné komunikaci pustili. Někdy můžeme přijít i na to, že náš názor vlastně nikoho nezajímal. Potom se snadno vytočíme v běžné komunikaci s partnerem, protože čekáme jeho reakci více podporující. Podvědomě však zase jen opět toužíme po přijetí a pozornosti. Takže zase základem hysterického chování může být i zde strach o lásku.
- Většinou se těším na všechna setkání s přáteli, jsem oblíbená v kolektivu. Poslední roky mám ale stavy, že se mi s nimi nikam nechce. Vím, že je to špatně, protože potom sedím celé dny sama doma. Když už se někam vypravím, potom jsem ráda. Ale nakopnout se a přihlásit se na nějakou akci – to mi dělá problémy. Jsem tak sama…
- Podíváme se na dětství. Jak se rodina dokázala stmelovat? Nevyčlenili tam někoho? Bylo lepší být pohromadě, nebo jsi tam viděla spíše uzavřenost mezi jednotlivými členy rodiny? Podívej se i na generace starší, než jsou tví rodiče. Tedy na babičky a dědy, tety, strejdy… Co jsi tam slyšela? A vztahy s partnery máš dořešené? Protože i ve vztazích s partnerem můžeme někdy v období hádek, výčitek a obviňování získat blok ze sdílení s druhými lidmi. Určitě se vyplatí najet na systém neandrtálce. Tedy pokud o sobě vím, že jsem nezdravě uzavřená, dokopu se k aktivitě nastavením neandrtálce, který o ničem nepřemýšlí, ale jen činí. Znamená to ráno vstát a jít. Nepřemýšlet, zda se mi chce, nebo nechce. Své vlastní pocity mohu začít poslouchat v tomto příběhu až poté, co se oprostím od všech negativních přesvědčení, které mi brání umožňovat plnohodnotný vztah s druhými lidmi a uzavírají mne do přílišné nezdravé samoty. Sebeláska je zde zase vynikající lék. Dovede tě do principů přátelství, kamarádství, laskavosti mezi lidmi a pochopení jeden druhého. Začni co nejdříve, měj se ráda!
- Slyšela jsem, že jste na minulém workshopu dělaly nějaké cvičení na zbavení se závislosti na partnerovi. Jak se to dělá?
- Tato cvičení dělám se svými klientkami, které jsou závislé na partnerovi nebo se stále nemohou vzpamatovat z rozchodu a je u nich navíc stále silná emoční vazba na bývalém partnerovi. Jedná se meditační techniky, které trvají zhruba hodinu. Závislosti se zbavíš lépe také díky přenastavení svého podvědomí, kdy se dohledají bloky, které způsobují nezdravé emoční vazby s konkrétní osobou.
- Na svého partnera žárlím. Jakmile se někde ve společnosti začne bavit s jinou ženou, mám úzkost a necítím se dobře. Mám strach, že o něj přijdu.
- Žárlivost je strach z opuštění. Vzniká nejčastěji v dětství, když je někdo jiný (sourozenec) upřednostněn nebo nám není dávána dostatečná citová výživa (jak já říkám☺). Potom máme strach, že o lásku přijdeme, že nejsme dost dobré, že druhá žena je lepší, a proto se bojíš, že o partnera přijdeš. Pomoci může opět dohledání příčiny těchto bloků a jejich odstranění. Samozřejmě i sebeláska a s ní spojené dostatečné sebevědomí velmi pomůže. Žena se při zlepšení vztahu k sobě přestane srovnávat. Je to obrovská úleva pro ni samotnou i pro partnera.
- Zamilovala jsem se do nepravého. Nejsem pro něj na prvním místě. Tam je stále ještě jeho manželka. Nevím, zda mám v takovém vztahu pokračovat, když mi to ubližuje. Odejít ale také neumím.
- Začít vztah s mužem, který je ve vztahu, nebývá nikdy nic jednoduchého. Otázkou je, proč jsi do takového vztahu šla? Zda pro pocit pozornosti, který nyní potřebuješ, protože jsi nedovyživená láskou a citově vyprahlá, nebo tvé podvědomí na plnohodnotný vztah jednoduše není připraveno, a proto ti tento vztah ze začátku mohl vyhovovat. Nehrozilo totiž případné sestěhování nebo jiné sblížení, kdy bys mohla mít pocit ztráty svobody. Mozek se někdy brání vstoupit do vztahu a projevuje se to tak, že klientka tvrdí, jak moc vztah chce. Ve skutečnosti někdy dohledáme bloky, kvůli kterým vztah nechce, a volí nezávislé vztahy, a tedy „neškodné“. To, že posléze získá na partnerovi závislost a trápí se, je také známka jisté nezralosti v oblasti sebelásky. Pokud žiji v principu sebelásky, nedochází k závislosti na partnerovi. Zároveň nevstupuji do vztahu se ženatým mužem, a to jednoduše z lásky k sobě. Miluji se a chci být milována. A nepoškozuji se tedy tím, že jednak nabourám vztah druhým lidem, a zároveň nedopřeji sama sobě to, co vztah muže a ženy nabízí, a tím je partnerská láska, kde se netrápím, ale díky které oba rosteme a rozvíjíme se na všech úrovních bytí. Existuje samozřejmě mnoho výjimek a nikdo z nás není postaven do role, kdy by mohl dvojici milujících se lidí, kteří jsou zadaní, nějak hodnotit a soudit. Děje se to a dít se to bude a jistě to má vždy pro všechny zúčastněné hlubší smysl. Tvá otázka se však týkala přímo tebe a zde vnímám, že je třeba zapracovat na vnitřním nastavení a srovnat nejprve vztah sama k sobě.
Proč nejít do vztahu s mužem krátce po jeho rozchodu?
Proč nejít do vztahu s mužem krátce po jeho rozchodu? Většina z…
Sebevědomá žena = milující partnerka
Sebevědomé ženy dokážou milovat samy sebe, a proto mohou bezpodmínečnou láskou milovat…
Komentáře