Ahoj Hani, pro mne byla škola pokračováním práce sama se sebou a cítím, že i určitý druh terapie. Některé věci jsem si uvědomila a hlavně tvrdě jsem poznala, že je to opravdu asi dětství, co napáchalo škody na duši hodně lidí. A přitom mnohdy nelze nic vyčítat rodičům. Oni opravdu v té době jednali asi jak nejlépe uměli. Nelze je soudit, protože nevidíme do jejich hlav a jejich dětství.... Je pro mne nesmírně důležité tuto kapitolu života přijmout, uvědomit si hodně věcí, najít smíření a uzavřít. A pořád své rodče milovat a ctít. A hlavně nebrečet nad minulostí, ale makat na sobě, protože život je krásnej a netrvá věčně. V práci kouče vidím příležitost pracovat v mnoha oblastech života. Je to dle mne práce naplňující ty, kteří mají opravdu rádi lidi a komunikaci s nimi. Ale je to i práce, kde mi něco uvnitř mne říká, pozor, tady může hrozit vyhoření, pokud si tvrdě nestanovíš hranice na poměr práce a soukromý život a relaxace. Mám obrovský respekt k práci kouče. Myslím si ale, že kvalitní kouč je ten, kdo v životě mnohé zažil a překonal a nemluví z něj jen teorie.